PETMATí Plastenco

Z lásky k recyklátu se zrodila láska k designu a planetě

Už několik dlouhých let se zabývám výzkumem využití recyklátu PET v architektuře a designu. Kdysi mne k tomu “přinutil” snímek Michaela Reynoldse, který od prvopočátečního šoku z šíleného američana v mých očích stoupl na idol. Samozřejmě přeháním. Ale jedna věc mne doopravdy inspirovala. Řekl tehdy, že škola architektury je k ničemu, když neřeší problémy světa. Zasáhlo mne to. Bylo mi 25, školu jsem právě dodělala, a měla jsem úplně stejný pocit. Psal se rok 2010. Objevily se zmínky o plastových ostrovech v oceánu, blížící se katastrofě a já, hotová architektka jsem ani nehnula prstem? Ta představa byla nesnesitelná, a najednou mne napadlo, že škola chrlí spoustu lidí – hotových architektů úplně stejně neschopných hnout prstem. 
Celá má široká rodina má pedagogické kořeny. Chtěla jsem být učitelkou, ale pro rodiče, kteří jediní se profesi vyhnuli, to nebylo dost prestižní povolání. Takže architektura a ambice na stavění domů. Jenže člověk se osudu nevyhne, a tak architektura ano, ale výzkum, vývoj a výuka. A PETMAT. A nakonec i Plastenco.  
Ze školy jsem tedy neodešla ani po jejím dokončení a jala jsem se hýbat prstem. Ostatní studenti přece nesmí ze školy vyjít bez toho, aby řešili světové problémy. Oni mají mít pocit, že tím, co se ve škole naučili, svět zachraňují. Začala jsem tedy plastovou katastrofu světa řešit ze své pozice pedagoga, která mi každý semestr nabídla řadu pomocníků. Nějaké roky to mé nedospělé duši stačilo. A stále mám pocit, že je to téma hodné zapojování do výuky na všech pedagogických úrovních všech školních stupňů a všech vyučovaných oborů, neboť odpadního plastu neubývá. Jeho symbolem se stala PET lahev, geniální vynález 70. let 20. století. Hygienicky nezávadná, lehká a krásná PET lahev. Kdyby svět byl ideální, nikde jinde, než v batohu, v autě a nebo na chatě byste PET lahev neviděli, protože by si jí lidé velmi vážili a jejím materiálem nemrhali. Polyethylen tereftalát je totiž opravdu drahocenný materiál. Na svoji váhu je neobyčejně pevný i pružný. Lesklý jakop sklo a zároveň teplý – příjemný na dotek. PET je možné obohacovat mnohými aditivy, které odolávají UV záření či zabraňují pronikání jiných molekul. Když se člověk začne PET lahvemi zabývat a dozví se o nich všechny jejich vlastnosti, začne je mít doopravdy rád. Mít vlastní PETku je potom něco jako svátek, něco, čím jsem se potěšila, luxus, který jsem si dopřála. 
Chtěla jsem, aby se z PET lahví stavěly domy. Opravdu jsem to zkusila a nutila své nebohé studenty, ať to zkouší také. V knížce Fenomén architektury z PET lahví jsem posbírala příklady staveb z celého světa. Ano, jde to. Ale upřímně, stavět domy z PET lahví hudbou minulosti, otázkou výtvarného umění a architekturou méně technicky vyspělých kultur. Dnes umí naše civilizace tyto lahve zpracovávat. Jejich život je většinou krátký: průměrně jen 2 měsíce. Pak se z nich pomocí recyklace na umělé vlákno stanou všední objekty denní potřeby: koberce a auto-koberečky, špagátky a netkané textilie, spacáky, mikiny, bundy, plíny. Materiál je přepracován a jeho původní podobu byste ve výrobcích s umělým vláknem nenašli. 
Před časem se zapsanému ústavu PETMAT, který se zabývá praktickými experimenty se zpracováváním odpadu, povedlo roztavit nastříhané PET lahve. Pořídil si 3D tiskárnu, stroj, který umí vyrábět z vlákna nové věci. Technologicky si ale PETMAT nevystačil a tak Oslovil 2 partnery z profese. Jeden recykloval PET lahve a druhý uměl navíjet extrudované vlákno z palstu pro 3D tiskárny. A PETMAT uměl pošťouchnout věci kupředu. Za pár měsíců se již drahocenné vyhozené PETky přeměnily ve vlákno, které 3D tiskárny uměly zpracovat. Architekti a designéři mohli začít přispívat k řešení plastové katastrofy světa.
Konečně je tu Plastenco. Vzniklo, když na nebi zazářila Hvězda. PET, ta krásná, lehoučká a lesknoucí se hmota se umí přerodit v předměty, za jejichž původ se nikdo nemusí stydět. Jejich molekuly mají za sebou již jeden život, kde splnily svůj úkol a nyní již mohou žít jen pro krásu svou svých majitelů. Často mají i druhý úkol a mohou jich mít téměř nekonečno, ale na kráse jejich těla jim to neubírá. Naopak Jsou hrdí na svůj původ. A jejich majitelé? No zkuste si to sami!

PETMATí Plastenco

square-2.jpg

Z lásky k recyklátu se zrodila láska k designu a planetě

Už několik dlouhých let se zabývám výzkumem využití recyklátu PET v architektuře a designu. Kdysi mne k tomu “přinutil” snímek Michaela Reynoldse, který od prvopočátečního šoku z šíleného američana v mých očích stoupl na idol. Samozřejmě přeháním. Ale jedna věc mne doopravdy inspirovala. Řekl tehdy, že škola architektury je k ničemu, když neřeší problémy světa. Zasáhlo mne to. Bylo mi 25, školu jsem právě dodělala, a měla jsem úplně stejný pocit. Psal se rok 2010. Objevily se zmínky o plastových ostrovech v oceánu, blížící se katastrofě a já, hotová architektka jsem ani nehnula prstem? Ta představa byla nesnesitelná, a najednou mne napadlo, že škola chrlí spoustu lidí – hotových architektů úplně stejně neschopných hnout prstem. 
Celá má široká rodina má pedagogické kořeny. Chtěla jsem být učitelkou, ale pro rodiče, kteří jediní se profesi vyhnuli, to nebylo dost prestižní povolání. Takže architektura a ambice na stavění domů. Jenže člověk se osudu nevyhne, a tak architektura ano, ale výzkum, vývoj a výuka. A PETMAT. A nakonec i Plastenco.  
Ze školy jsem tedy neodešla ani po jejím dokončení a jala jsem se hýbat prstem. Ostatní studenti přece nesmí ze školy vyjít bez toho, aby řešili světové problémy. Oni mají mít pocit, že tím, co se ve škole naučili, svět zachraňují. Začala jsem tedy plastovou katastrofu světa řešit ze své pozice pedagoga, která mi každý semestr nabídla řadu pomocníků. Nějaké roky to mé nedospělé duši stačilo. A stále mám pocit, že je to téma hodné zapojování do výuky na všech pedagogických úrovních všech školních stupňů a všech vyučovaných oborů, neboť odpadního plastu neubývá. Jeho symbolem se stala PET lahev, geniální vynález 70. let 20. století. Hygienicky nezávadná, lehká a krásná PET lahev. Kdyby svět byl ideální, nikde jinde, než v batohu, v autě a nebo na chatě byste PET lahev neviděli, protože by si jí lidé velmi vážili a jejím materiálem nemrhali. Polyethylen tereftalát je totiž opravdu drahocenný materiál. Na svoji váhu je neobyčejně pevný i pružný. Lesklý jakop sklo a zároveň teplý – příjemný na dotek. PET je možné obohacovat mnohými aditivy, které odolávají UV záření či zabraňují pronikání jiných molekul. Když se člověk začne PET lahvemi zabývat a dozví se o nich všechny jejich vlastnosti, začne je mít doopravdy rád. Mít vlastní PETku je potom něco jako svátek, něco, čím jsem se potěšila, luxus, který jsem si dopřála. 
Chtěla jsem, aby se z PET lahví stavěly domy. Opravdu jsem to zkusila a nutila své nebohé studenty, ať to zkouší také. V knížce Fenomén architektury z PET lahví jsem posbírala příklady staveb z celého světa. Ano, jde to. Ale upřímně, stavět domy z PET lahví hudbou minulosti, otázkou výtvarného umění a architekturou méně technicky vyspělých kultur. Dnes umí naše civilizace tyto lahve zpracovávat. Jejich život je většinou krátký: průměrně jen 2 měsíce. Pak se z nich pomocí recyklace na umělé vlákno stanou všední objekty denní potřeby: koberce a auto-koberečky, špagátky a netkané textilie, spacáky, mikiny, bundy, plíny. Materiál je přepracován a jeho původní podobu byste ve výrobcích s umělým vláknem nenašli. 
Před časem se zapsanému ústavu PETMAT, který se zabývá praktickými experimenty se zpracováváním odpadu, povedlo roztavit nastříhané PET lahve. Pořídil si 3D tiskárnu, stroj, který umí vyrábět z vlákna nové věci. Technologicky si ale PETMAT nevystačil a tak Oslovil 2 partnery z profese. Jeden recykloval PET lahve a druhý uměl navíjet extrudované vlákno z palstu pro 3D tiskárny. A PETMAT uměl pošťouchnout věci kupředu. Za pár měsíců se již drahocenné vyhozené PETky přeměnily ve vlákno, které 3D tiskárny uměly zpracovat. Architekti a designéři mohli začít přispívat k řešení plastové katastrofy světa.
Konečně je tu Plastenco. Vzniklo, když na nebi zazářila Hvězda. PET, ta krásná, lehoučká a lesknoucí se hmota se umí přerodit v předměty, za jejichž původ se nikdo nemusí stydět. Jejich molekuly mají za sebou již jeden život, kde splnily svůj úkol a nyní již mohou žít jen pro krásu svou svých majitelů. Často mají i druhý úkol a mohou jich mít téměř nekonečno, ale na kráse jejich těla jim to neubírá. Naopak Jsou hrdí na svůj původ. A jejich majitelé? No zkuste si to sami!
Facebook
Twitter
LinkedIn
Pinterest

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *